Kategorie: Co život dal

Hip-hop (hromada impotentních pablbů hopsajících okolo pódia) je způsob, jak ze sebe udělat naprostého magora. Určitá část populace jej považuje za hudbu. Toto tvrzení je ale opovážlivé, až nehorázné. Když parta pochybných chlápků společně pořvává, že všechno je na hovno a nejraději by zabili každého, koho by potkali, můžeme mluvit leda o demenci, rozhodně ne o nějakém organizovaném systému zvuků, natož pak o hudbě. Náznak jakékoli melodie bychom u hip-hopu hledali jen velmi těžko, jeho princip je pustit bicí a řvát sprostá slova. Text je přímo úměrný tvůrcům a posluchačům. Každé třetí slovo obsahuje kombinaci písmen p, i, č a a, v angličtině f, u, c a k.
Podíváme-li se na průměrného hopera, zjistíme, že umí jen hučet do rytmu a tvářit se přitom hůř než pacient psychiatrické léčebny pro těžké případy a že nedokáže nic. Jeho slovník je omezen na pár desítek pojmů, které se snaží stále opakovat, aby tvořily alespoň náznak smysluplné věty, a aby tak zakryl svou demenci. Nazývání hoperů umělci je urážení umělců opravdových.